Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlFmověk by se na tom světě nBmudil,
kdC7yby bylo všechno, jak by chtFměl,
v půl dvanácté ráno by se vzbBmudil
a pC7ak by si hodinku poležFmel.D# 
*:NG#aštěstí, jak bylo zjištěnB7o,
D#unudit se nikdo nemůžG#e,C7 
krF7áva, jen si lehne na senB7o,
hmD#yz ji začne bodat do kůžG#e.
R:Je to takzvC7aný odpočinFmek aktivní
ve své pC7odobě primitivnFí:
kráva nervy ztrBatí,
C7oháňkou se do much strefujFe,
ty zvednou se a znovu vrBátí
a mC7elodie se opakujFme.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: